Myslela jsem si, že spolu s ním zemřela i část mého starého života. Mýlila jsem se. Skutečné tajemství na mě celou dobu čekalo [...]

Když nám lékař poprvé ukázal na obrazovce dva malé obrysy, překvapením jsem se rozesmála. — Počkejte… opravdu jsou tam dva? Lékař se usmál. [...]

— Zítra konečně pochopíš, proč jsem po celá ta léta zůstávala po tvém boku. Tu noc jsem téměř nespala. A druhý den ráno [...]

Dlouho jsem věřila, že matka musí všechno vydržet. Malé poznámky. Nevinně vypadající vtípky. Smích, o kterém všichni tvrdili, že přece „nemá být myšlený [...]

Je to jen starý snímek z doby, která už je dávno pryč. Lidé na něm vypadají, jako by netušili, že právě vzniká fotografie, [...]

Ještě před několika měsíci jsme byli jen my dva. Já a můj patnáctiletý syn. Po všech těžkých letech jsme si vytvořili svůj vlastní [...]

Když se před pěti lety poprvé podívala do zrcadla a rozhodla se, že se musí změnit, byla přesvědčená, že dělá něco dobrého pro [...]

Ráno se probudil stejně jako každé jiné ráno. V pokoji bylo ticho. Takové to zvláštní ticho, které člověk začne vnímat až ve chvíli, [...]

Myslela jsem si, že svého bratra znám. Znala jsem jeho mlčení. Znala jsem jeho uzavřenost. Znala jsem ten pohled, kterým se vyhýbal lidem, [...]

Vždy ve stejnou hodinu. Vždy s tou stejnou uzavřenou tváří. A vždy s požadavkem, který se postupně stal jedním z nejděsivějších tajemství celé [...]