Po třech letech ponižování, zlomených žeber, zamčených dveří a nocí, kdy se bála i jen příliš hlasitě nadechnout, Ellen konečně zmizela ze života Sebastiana Reeda — muže, kterého celé město považovalo za dokonalého manžela.

Byl vlivný.
Bohatý.
Nebezpečný.

Na veřejnosti bezchybný podnikatel s chladným úsměvem a drahými hodinkami.
Doma monstrum, které proměnilo lásku ve strach.

Když soud konečně vydal zákaz přiblížení, Ellen poprvé po dlouhé době pocítila, že může znovu žít. Pronajala si malý byt na okraji města, získala práci v architektonickém studiu a dnem i nocí pracovala na svém prvním velkém projektu — luxusním venkovském domě pro bohatou rodinu.

Ten večer se rozhodla udělat něco jen pro sebe.

Tichá hudba.
Teplé světlo lustrů.
Vůně drahých parfémů.
Lesklý mramor pod nohama.

Ellen stála před butikem Cartier a prohlížela si výlohu, když jí najednou ztuhla krev v žilách.

Ta vůně…

Těžký mužský parfém, který by poznala i po sto letech.

„Opravdu sis myslela, že přede mnou zmizíš?“

Srdce se jí zastavilo.

Sebastian stál přímo za ní.

Dokonale padnoucí oblek.
Lehký úsměv.
Klidný pohled predátora, který ví, že jeho kořist už nemá kam utéct.

Ellen chtěla ustoupit, ale prudce ji chytil za loket.

Zvenčí to vypadalo skoro romanticky.
Jako manžel, který jemně zadržuje svou ženu.

Jenže jeho prsty se jí bolestivě zarývaly do kůže.

„Pořád jsi moje,“ zašeptal jí do ucha.
„A dnes pojedeš domů se mnou.“

Vedle něj se okamžitě objevil jeho osobní strážce — obrovský muž v černém saku.

Lidé kolem si té scény všímali…
ale nikdo nezasáhl.

Protože Sebastian se uměl usmívat tak, že mu všichni věřili.

Ellen cítila, jak jí panika svírá hruď.
Kelímek s kávou jí vypadl z ruky a roztříštil se o mramorovou podlahu.

Ten pohled svého bývalého manžela znala až příliš dobře.

Tak se díval těsně předtím, než se stával opravdu nebezpečným.

„Pomozte mi…“ zašeptala téměř neslyšně.

Ale ruch obchodního centra její hlas pohltil.

A právě v tu chvíli se v druhém patře zastavil muž, jehož jméno lidé ve městě vyslovovali jen šeptem.

Luca Delmonte.

Majitel stavebního impéria.
Muž s politickými kontakty.
Miliardář schopný zničit kariéru jediným telefonátem.

Kolovaly o něm legendy.
Říkalo se, že se nikdy neplete do cizích problémů.
Nikdy neprojevuje emoce.
Nikdy nikoho nezachraňuje jen tak.

Teď ale nespouštěl oči z Ellen.

Viděl její třesoucí se ruce.
Viděl strach v jejích očích.
Viděl, jak se k ní ochranka natahuje.

A o pár vteřin později se stalo něco, co šokovalo celé obchodní centrum.

Luca si pomalu sundal hodinky v hodnotě luxusního bytu…
Podal je svému asistentovi…
a začal scházet dolů.

Sebastianovi bodyguardi okamžitě ztuhli.

Ale Delmonte se na ně ani nepodíval.

Přistoupil blíž.
Mlčky vzal Ellen za ruku.
A jemně ji schoval za svá záda.

Pak klidným hlasem pronesl větu, po které se Sebastianova tvář poprvé zkřivila strachem:

„Jestli se té ženy ještě jednou dotkneš…
nezachrání tě ani peníze, ani kontakty, ani lidé, které sis koupil.“

V obchodním centru zavládlo mrtvé ticho.

Nikdo nikdy nemluvil se Sebastianem Reedem takovým tónem.

Ale to nejděsivější přišlo až potom.

Protože Luca najednou vytáhl telefon…
podíval se Sebastianovi přímo do očí…
a řekl:

„Myslím, že je čas, aby tvoje žena zjistila, kde jsi byl minulou noc.“